Rozhovor s osobností oboru BOZP - 2. díl

Přidáno: 4. 3. 2021 10:04:37

04 Březen 2021

Druhý díl seriálu rozhovorů s osobnostmi oboru BOZP, který pravidelně vychází v měsíčníku Bezpečnost a hygiena práce. V tomto díle na naše otázky odpoví doc. RNDr. Mgr. Petr A. Skřehot, Ph.D., MSc., ředitel Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví.

Pohled osobností na minulost, současnost a budoucnost BOZP

2. díl seriálu - doc. RNDr. Mgr. Petr A. Skřehot, Ph.D., MSc.

Bezpečnost a hygiena práce 2/2021

Petr Hlavsa, Bc. Eliška Veselá

 BHP 2 2021

Druhý díl seriálu rozhovorů s předními osobnostmi z oblasti BOZP nás zavedl do Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví, kde jsme měli možnost pohovořit s ředitelem ústavu panem docentem Petrem Skřehotem. Většině bezpečáků je toto jméno jistě velmi dobře známé, neboť se jedná o dlouholetého aktivního přispěvatele řady časopisů (BHP, Personální a Sociálně právní Kartotéka, Chemické listy atd.). Můžeme ho také pravidelně potkávat na většině českých konferencí věnovaných BOZP, kde často přednáší, stejně tak i v učebnách Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT, kde působí jako vysokoškolský pedagog.

Pane docente, mohl byste našim čtenářům stručně představit Vaši profesní historii a seznámit nás s Vašimi současnými aktivitami v oblasti BOZP?
V oboru bezpečnosti ochrany zdraví v práci působím již od roku 1998. Na odborné úrovni, kdy publikuji, přednáším a jsem veřejně aktivní, působím od roku 2004. Právě v tomto roce jsem začal pracovat ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce, kde jsem zastával nejprve pozici řadového výzkumného pracovníka. V roce 2006 jsem se stal vedoucím oddělení prevence rizik a ergonomie a posléze i členem správní rady ústavu. Jak už to tak ale bývá, osud někdy člověku dokáže připravit i nemilá překvapení a tak jsem v roce 2012 tuto státní instituci opustil a odešel do komerčního sektoru. Do roku 2015 jsem působil jako nezávislý expert v české pobočce slovenské firmy VUJE, kde jsem se věnoval velice zajímavé problematice řídicích center a průmyslové ergonomie. Stále jsem ale měl touhu začít také podnikat, a tak jsem založil společnost ERGOWORK s.r.o., která se věnuje poskytování služeb v oblasti BOZP, PO a ergonomie. Firma se na trhu poměrně rychle prosadila a dnes se jedná o úspěšnou poradenskou společnost. Nevýhodou komerčního sektoru ale je, že snadno sklouznete do určitých stereotypů a osvědčených řešení. Jelikož jsem ale člověk zvídavý, který neustále hledá výzvy a snaží se vymýšlet nové způsoby řešení praktických problémů, začal jsem se postupně obklopovat podobně naladěnými lidmi. Náš společný myšlenkový kvas a snaha vytvořit něco nového nás nakonec přivedlo k záměru založit Znalecký ústav bezpečnosti a ochrany zdraví. Myšlenka se proměnila v realitu v srpnu 2014, kdy ústav fyzicky vznikl a já jsem byl jmenován do funkce ředitele. V této funkci se primárně věnuji běžné manažerské agendě spočívající v zajištění fungování ústavu, avšak vedle toho se samozřejmě věnuji také výzkumné, znalecké a lektorské činnosti. Mám velkou radost z toho, že se mi i navzdory nevoli některých jednotlivců, kteří našemu ústavu v prvních letech jeho existence dosti nevybíravým způsobem škodili, podařilo ústav etablovat do českého akademického prostoru. Postupně se nám podařilo získat řadu potřebných autorizací. U ministerstva spravedlnosti jsme získali statut znaleckého ústavu, u MŠMT jsme získali statut výzkumné organizace, a stali se také členy řady významných orgánů (např. evaluačních orgánů pro výzkumné programy Ministerstva vnitra a Technologické agentury ČR). V současnosti máme uzavřeno přes dvacet memorand o spolupráci s předními výzkumnými institucemi, vysokými školami a firmami působícími v oboru BOZP.

Postupně jsme také vybudovali efektivně fungující výzkumnou infrastrukturu, která perfektně funguje i s relativně malým výzkumným týmem. Řešíme projekty na zajímavá témata, která nedostáváme zadána „shora", ale která si definujeme sami podle aktuálních požadavků aplikační praxe. Aktuálně řešíme tři výzkumné projekty. Projekt RIDWOS se věnuje robotizaci, respektive mapování rozličných aspektů interakce robota s člověkem na pracovišti. Druhý projekt – BEDOX se věnuje bezpečnosti a ochrany zdraví při praktické výuce chemie ve školách. Tento projekt řešíme ve spolupráci s Pedagogickou fakultou UK a s Fakultou biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze a jeho hlavním výstupem bude online databáze bezpečných a didakticky ověřených školních chemických pokusů doplněná o profesionálně zpracovaná instruktážní videa. Třetí projekt – LAGRIS se věnuje zkoumání kořenových příčin dětských úrazů, včetně školních, a návrhu nových edukačních materiálů navržených nikoli námi „bezpečáky", nýbrž samotnými pedagogy. Jakákoli snaha prosadit něco nového do školského systému nemůže být totiž úspěšná, pokud se nezohledňují požadavky rámcových vzdělávacích programů, na což řada kolegů věnujících se bezpečnosti práce ve školství zcela zapomíná. I tento projekt řešíme společně s Pedagogickou fakultou UK.

Vedle práce v ústavu se externě podílím i na výuce na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT, kde přednáším studentům oboru civilní nouzové plánování. Dále se angažuji také v několika spolcích – jsem členem České ergonomické společnosti a České aerosolové společnosti. Mou srdeční záležitostí pak je členství v redakční radě časopisu Bezpečnost a hygiena práce, čehož si velmi cením.

Zmiňoval jste Znalecký ústav bezpečnosti a ochrany zdraví, kde už z názvu vyplývá ono znalectví. Mohl byste se trochu podrobněji vyjádřit k aktuální situaci ve znalectví v oblasti BOZP?
Znalecký ústav funguje jako platforma sdružující v současnosti šestnáct soudních znalců v oboru bezpečnosti práce. Každý z nich má ovšem jinou specializaci, takže jsme jediným znaleckým ústavem v ČR, který disponuje dohromady více jak dvaceti specializacemi. Tito znalci spolupracují na řešení nejsložitějších kauz, ve kterých se na náš ústav nejčastěji obracejí soudy a policie. Často zpracováváme také revizní posudky, kdy posuzujeme závěry jiných znalců. Našim úkolem je pečlivě zkoumat kauzalitu jednotlivých případů, a to z mnoha úhlů pohledu, navrhovat alternativní hypotézy, analyzovat důkazní materiály a definovat jasné, srozumitelné, a hlavně přezkoumatelné závěry. Pokud jde o aktuální situaci v této oblasti, tak jak známo, od 1. 1. 2021 vzejde v účinnost nový zákon č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Jedná se o přelomovou úpravu legislativy a všichni s napětím čekáme, jak se promítne do praxe, respektive jak se celý tento segment po tomto datu změní.

Je Znalecký ústav bezpečnosti a ochrany zdraví určen pouze pro znalce, nebo mají možnost zapojit se do jeho činnosti i jiní odborníci a specialisté v oblasti BOZP?
Fungujeme nejen jako platforma pro znalce a odborníky-konzultanty, ale máme také členskou sekci, kterou tvoří jednotlivci z řad odborné veřejnosti, kteří mají skutečný zájem se sdružovat, diskutovat problémy praxe, podílet se na činnostech ústavu a rozvíjet obor BOZP. Naše sekce nese název Česká asociace pro prevenci rizik a aktuálně má cca 50 členů. Možnost členství není omezeno pouze na fyzické osoby, členem mohou být i právnické osoby. Jsme otevřeni všem, kdo o spolupráci projeví seriózní zájem.

Co můžete zájemcům o členství nabídnout?
Především je to „know-how", které je naprosto jedinečné. Pravidelně pořádáme uzavřená setkání členů, tzv. kolokvia, kde pro ně výbor členské sekce připraví jedinečný odborný program, v němž se nezapomíná ani na společensko-vědní vložku. Jednou ročně pak pořádáme celostátní vzdělávací akci Praktické aspekty prevence rizik, které se může zúčastnit kdokoli. Myslím si, že kromě sdílení odborných znalostí je významnou přidanou hodnotou kolegialita a přátelství. Umožňujeme lidem se vzájemně setkávat, poznávat se, diskutovat. Díky tomu k sobě lidé získávají důvěru a jsou ochotni si vzájemně vycházet vstříc, sdílet své zkušenosti a pomáhat si. To by mělo být asi smyslem každého profesního sdružení, nicméně dobře víme, že v praxi tomu tak často nebývá.

Děkuji za představení Znaleckého ústavu a České asociace prevence rizik. Případné zájemce o další informace můžeme odkázat na webové stránky vašeho ústavu. Nyní se ale zaměřme na obor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jak vnímáte současnou situaci v tomto odvětví?
To je velice komplikovaná otázka, na kterou má nesporně každý svůj pohled. Záleží, v jaké sféře se pohybujete, jaké konkrétní problémy řešíte a jaké nebo čí zájmy hájíte. Nemohu říct, že bych vnímal aktuální stav v BOZP jako tristní, nebo výrazně špatný. Jak ale čtenáři a kolegové asi vědí, setkáváme se s celou řadou potíží, nebo určitých hluchých míst, ať už v legislativě či normotvorbě, tak i v oblasti implementace právních předpisů do praxe. Myslím si, že právě tady je široký prostor pro zlepšení. Máme zde také několik záhad, jako například onu pětadvacítku (viz § 9 odst. 3 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb.). Ta říká, že zaměstnavatel, který zaměstnává více jak dvacet pět zaměstnanců, musí své úkoly v prevenci rizik zajišťovat výlučně prostřednictvím osoby odborně způsobilé v prevenci rizik. Léta pátrám, kde se toto číslo vzalo, kdo to vymyslel a proč. Doposud mi na to ale nikdo nedal uspokojivou odpověď. Úkoly v prevenci rizik jsou přeci založeny v prvé řadě na znalosti rizik a na jejich závažnosti. Počet zaměstnanců v tom přeci nemůže hrát žádnou roli. Další slabé místo shledávám v problematice bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků při výuce a souvisejících činnostech, kde se po léta hovoří o potřebě naplnit požadavek § 29 odst. 2 školského zákona, a stále kde nic tu nic. Taktéž práce osamocených zaměstnanců by si zasloužila lepší právní pojetí. A takto bych mohl pokračovat k dalším problematickým tématům, ale to by bylo na další rozhovor.

Poměrně významně se angažujete v odborném i profesním vzdělávání. Mohl byste, prosím, zhodnotit aktuální systém vzdělávání v oboru BOZP?
To je obecně značně diskutované téma. Myslím, že by mělo být prioritou každé osoby odborně způsobilé v prevenci rizik, aby si udržovala náležitou úroveň svých odborných znalostí. Na druhou stranu tyto lidi k dalšímu vzdělávání nikdo a nic nenutí, a tak řada z nich na průběžné vzdělávání postupně zcela rezignuje. Jednou za 5 let si zopakují testové otázky pro absolvování periodické zkoušky a mají vystaráno. Po složení zkoušky pak u řady z nich nastává mrtvé období, během kterého fungují s pocitem, že vše znají a nemusejí se dále vzdělávat. Toto rozhodně není stav hodný 21. století, kdy je stále více voláno po tzv. znalostní společnosti (knowledge society / learning society).

Je evidentní, že v BOZP nám velmi chybí jasný a funkční systém celoživotního vzdělávání, který by byl principiálně založen především na povinnosti než na dobrovolnosti, jako je to nyní. V ČR působí celá řada institucí nabízejících akreditované i neakreditované kurzy, semináře či doškolovací akce. Nabídka je pestrá a je z čeho si vybírat. Ovšem díky tomu, že nikoho nic nenutí se takových akcí účastnit, je účast na řadě akcí často bídná, resp. můžeme tam vídat stále stejné tváře. Myslím, že by si kolegové bezpečáci měli uvědomit, že mají v praxi velkou morální zodpovědnost, a že jejich selhání například z důvodu neznalosti může vést až ke ztrátě lidského života. Uvědomme si, že bezpečnostní technik (OZO) už dávno není v pozici drába, který chodí po pracovišti a nadává lidem, že např. nepoužívají OOPP, nýbrž se jedná o odborného poradce zaměstnavatele, který má danou problematiku dokonale ovládat nejen prakticky, ale také teoreticky. Bez znalosti teorie (např. přehled aktuálních právních předpisů a zejména pochopení jejich správného výkladu) se totiž úspěšná praxe dá jen velmi těžko dělat. Proto dlouho uvažovaná myšlenka zavést kreditní vzdělávací systém v BOZP se mi jeví jako přínosná a já osobně patřím mezi její velké zastánce.

Zmiňoval jste přístup k oboru bezpečnosti práce z pohledu lidí, kteří se oboru chtějí věnovat, ale je zde ještě zaměstnavatel. Jak vnímáte vývoj situace v přístupu zaměstnavatelů k oblasti BOZP?
V této věci rozhodně nelze paušalizovat. Bezesporu jsou zaměstnavatelé, kteří problematiku berou velmi vážně, ale na druhé straně jsou zaměstnavatelé, pro které je agenda BOZP pouze přítěží. Těžké a smrtelné úrazy se samozřejmě nevyhýbají nikomu a rozhodně neplatí pravidlo, že kde se vedení firmy otázkám BOZP náležitě věnuje, tam se nic nestane. Ovšem je potřeba doplnit, že nejčastěji se úrazy dějí tam, kde žádná prevence není, anebo kde prevence špatně funguje. Ze statistik víme, a mám to potvrzeno i z vlastních zkušeností, že nejzávažnější úrazy se dějí při těch nejběžnějších činnostech, při nichž lidé podléhají dojmu, že se jim nemůže nic stát. Snadno tak udělají chybu, která bývá leckdy zapříčiněna i tím, že pracovali nebezpečným, avšak tolerovaným způsobem. Ostatně už H. W. Heinrich na konci dvacátých let minulého století prokázal, že za 95 % úrazů si lidé můžou sami, a to právě díky nebezpečnému jednání. Takže hlavní roli zaměstnavatele, resp. managementu, já osobně vnímám právě v rovině motivování zaměstnanců k bezpečnému provádění stanovených prací a v přístupu k vlastnímu životu a zdraví. Pro řadu zaměstnavatelů ale BOZP představuje spíše papírovou agendu a nikoli oblast, v níž by měli být v praktické rovině nějak aktivní.

Touto filozofií jistým způsobem připomínáte pana profesora Sinaye, se kterým jsme měli možnost hovořit v rámci předchozího rozhovoru. Máte také Vy nějaké své návrhy na zlepšení situace, kromě již zmiňovaného celoživotního vzdělávání?
S panem profesorem Sinayem, který je nejen mým osobním přítelem, ale také velkým vzorem, sdílím myšlenku, že na prvním místě musí být vždy člověk (Human First). Každá činnost v BOZP, ať již preventivního nebo represivního charakteru, musí v konečném důsledku vést ke zlepšení životních, resp. pracovních podmínek člověka, a to jak na úrovni jednotlivců, tak i celé společnosti. A nejlepším nástrojem pro trvalé zlepšování je motivace. Ta ale musí být smysluplná a cílená. Velkou roli zde hraje stát a jeho regulační mechanismy, mezi které patří kontrolní činnost, osvěta/výchova a propagace/medializace. Má-li kontrolní činnost plnit pozitivní motivační roli, neměla by se zaměřovat pouze na represi, nýbrž by měla fungovat i preventivně. Aniž bych se chtěl kohokoli dotknout, všichni dobře víme, že v praxi tomu tak příliš není. Částečně je to způsobeno i stávajícím právním pojetím. Kupříkladu drtivá většina mě známých situací, kdo někdy vznesl oficiální dotaz na SÚIP s prosbou o radu či návod v té či oné věci, nejčastěji obdržel odpověď v podobě odkazu na určitý paragraf zákoníku práce s upozorněním, že tento úřad není oprávněn provádět výklad předpisů. Z právního hlediska je to jistě postup správný, ale z pohledu obyčejného bezpečáka, který se v praxi potýká s určitým konkrétním problémem, to je prakticky k ničemu. Samozřejmě, výklad předpisů smí dělat jen nezávislý soud. Ale jsem toho názoru, že by exekutiva měla v zájmu zajištění bezpečnosti svých občanů vyvíjet takové podpůrné aktivity, které by v praxi napomáhali ke správnému pochopení právních předpisů a k jejich implementaci. Jde přeci o lidské životy! Jednou z možností by mohlo být zřízení sítě akreditovaných poradenských míst, avšak mimo strukturu exekutivních orgánů (MPSV, resp. SÚIP), na které by se mohli obracet řadoví bezpečnostní technici nebo zaměstnavatelé s žádostí o odborné poradenství. Případně by zde mohla být vydávána obecně akceptovatelná doporučení pro správnou praxi na principu Good Practice Recommendations, k nimž by při svých kontrolách přihlíželi také inspektoři OIP.

Krom toho by se měla věnovat také větší pozornost osvětě a propagaci bezpečného chování při práci, a to v hromadných sdělovacích prostředcích. Stávající pojetí mi nepřipadá zrovna šťastné, neboť oslovuje jen poměrně úzkou cílovou skupinu zaměstnavatelů a jejich bezpečnostních techniků, avšak zcela opomíjí běžné občany – tj. zaměstnance. Osobně bych v BOZP uvítal, kdyby vznikl velký celonárodní osvětový program podobný BESIPu, který by realizoval různé propagační akce zejména pro laickou veřejnost, a do něhož by byly zapojeny také instituce mimo státní sektor. Velký potenciál vidím v krátkých vzdělávacích filmech nebo podcastech, které by byly vysílány v médiích. Aktuálně zajišťuje státem hrazenou osvětu v BOZP prakticky jen VÚBP, což rozhodně není správný model, neboť se tímto ochuzujeme jak o širší pohled na danou problematiku, tak i o nové a neotřelé přístupy pro medializaci některých třebas i kontroverzních témat.

To je jistě zajímavá myšlenka. Jak je vidět, angažujete se v řadě rozličných oblastí a spolupracujete s mnoha zajímavými lidmi. Dostanete se ale při svém pracovním vytížení ještě do běžné provozní praxe?
Mnoha odborníkům, kteří přednášejí na vysokých školách nebo působí na různých úřednických postech, se často vyčítá, že žijí v určité bublině, odtrženi od reality. Ne vždy je to ale oprávněná kritika. Já osobně velmi intenzivně vnímám potřebu být v neustálém kontaktu s aplikační sférou. Zastávám totiž názor, že BOZP může kvalitně dělat pouze člověk, který má jak potřebné vzdělání a teoretické znalosti, tak i praktické zkušenosti a je též ochoten naslouchat druhým, třebas i dělníkům na stavbě. A právě proto i já navštěvuji naše firemní zákazníky a pomáhám jim řešit praktické problémy dennodenní praxe. Nejedná se ovšem pouze o audity či specializovaná školení. Běžně chodím do výrobních firem, skladů, na staveniště apod. Nebojím se umazat od bláta či šmíru. Jsem přeci bezpečák, jako každý jiný. A kontakt s praxí s to hlavní, co bezpečák potřebuje.

 

(Zdroj: www.praceamzda.cz)

Přihlášení